Norsko

6. 8. sobota

Příjezd do Lofthusu

Nehonil nás čas, a tak jsme se mohli krásně vyspat. Vzbudili jsme se do slunečného rána, omyli si obličej na břehu Fyresvatnu a my Slaboši posnídali instantní polívku. Stany se rychle vyvětraly a uschnuly, protože sluníčko skoro pražilo, předpokládali jsme, že bude výborný den. Ale trollům asi ruplo v bedně a rozhodli se nedopřát nám bezproblémovou dovolenou.

to je snídaně, táta nám sehnal v křoví "nábytek"

Začalo to prvním otočením klíčkem v Pampoňovi. Nic, nestartovali jsme. Zkoušeli jsme ho roztáhnout na laně Wagenem, ale nechytil se. Podařilo se nám odtáhnout Bytlíky (nutno podotknout, že brzdy byly bez funkčního posilovače tak akorát na prd) až k nejbližší pumpě Shell ve Fyresdalu, kde se nám pak nějakou dobu snažila pomoct paní, co to tam obsluhovala. Jirka se s ní domlouval anglicky, naštěstí tu každej umí touhle řečí docela slušně mluvit. Norsko je evidentně země levných telefonních tarifů, protože paní mluvila mobilem se strejčkem automechanikem a mezitím se hrabala v rozdělovači, běhala pro nástavce na klíč, hovořila s Jirkou, četla v mapě a klidně přitom nechávala telefon na kapotě, aniž by ukončila hovor. Byla moc ochotná a akční, tak dostala typical Czech drink Becherovku to drink it on health and health of our car.

 

paní se snaží museli jsme ho opustit

 

Nicméně, nic se nevyřešilo a Kangouše jsme nechali stát na parkovacím místě u pumpy s tím, že se pro něj chlapi po víkendu vrátí a seženou opraváře. Co s tím autem je, to jsme nevěděli. Mohli to způsobit už při opravě v servisu v Mariánkách, mohlo to být špatným norským benzínem od Essa, nebo i něčím naprosto jiným.

Natankovali jsme a všech deset se nás muselo nasáčkovat do Wagenu. Vešli jsme se v pohodě, ale Medvěd už zase začal vymýšlet katastrofické scénáře, co říct policajtům, až nás zastavěj. Opravdu jsme jedny potkali, první a zároveň poslední, ale ti měli fakt jiné starosti. Už nás začínal tlačit čas, dům jsme měli přebírat mezi 16. a 18. hodinou, ale stejně jsme dělali spoustu kochacích zastávek, protože by to bez toho prostě nešlo. A minimálně já bych dost litovala, když už teď vím, o co tu kráčí.

Třeba fjell – biotop podobný tundře na vrcholcích hor. Mohli jsme být místy přes tisíc metrů nad mořem. Jezírka a mokřiny, borůvky, šichy, skály, domečky s trávníkem na střeše, oveččí bobky, zakrslé stromečky, břízky s vizáží borůvkových keříků a okolo fantastický scénik a stále ještě dost vysoko se tyčící hory. Dokonce jsme viděli i cosi bílého na svazích. Jak řekl Medvěd: „Je to vážně sníh! Žádnej rozdrobenej polystyren!“

Haukelifjell

Mám ráda tunely. Ale tolik tunelů, kolik jsme vstřebali cestou dolů z Haukelifjellu, to jsem zatím ještě nezažila. Vůbec ty norský představy o tom, jak má vypadat silnice, to je k zbláznění. Já bych to normálně vyfotila pro pojištovnu. Šířku to má asi na jeden a půl auta a Norové jezdí jako buldozeři. Dobrej byl rozhovor v jednom tunelu. Medvěd: „Teda tady já vidim úplný hovno! Tady bych řídit nemoh.“ Věra: „Tak by ses držel těch světel nahoře, ty vidíš.“ A Jirka na to: „Ale po tom stropě by se ti blbě jelo…“

Na začátek fjordu jsme dorazili jen tak tak. V Lofthusu jsme se ještě trochu motali, protože nám v papírech od Novasolu blbě popsali cestu (kdo by se taky zorientoval, když mu napíšou: 1,1 km před hotelem Ullensvang zahněte vlevo, přičemž by ten Ullensvang v životě neviděl a po levé ruce měl stovky metrů hlubiny fjordu). K domečku jsme přijeli deset minut po šesté. Nikdo tam nebyl, nikdo na nás nečekal. Medvěd začal poskakovat po okolí a vymyslel, že se půjde zeptat na „recepci“ školy, která byla hned vedle. Ale: sám by jim tam toho moc neřekl :-) Snažil se ještě konverzovat s okolojedoucím autem slovy „Novasol here“, a pak už se nás někdo ujal a odemkl nám naše budoucí letní sídlo.

náš domeček

Zvenčí vypadá dům docela malý, ale vevnitř je mnohem prostornější. Pokoje jsou velké a světlé, všude je spousta úložného místa, kuchyň je krásně vybavená (dokonce máme myčku, konvici, kávovar, mikrovlnku a vaflovač), v každé místnosti stojí kamna, jsou tu šatny a dokonce speciální místnost, kde je sice pračka, ale její hlavní účel tkví v tom, že se tam Medvěd může chodit koukat do zrcadla, jestli nevypadá starší.

Přes rok tu asi nejspíš bydlí rektor té školy, co je v sousedství, protože se o domku hovoří jako o rektorském.

Večer jsme se šli projít k moři najít místo, kam se budou chodit chytat ryby. Našli jsme si koupací molo a my holky s Jirkou jsme si zkusily nahodit prutem do vod fjordu. Jirka chytil jednoho mníka. Nebyli jsme tam dlouho, protože začalo pršet, uklidili jsme se domů a dali si ještě na noc meloun.

Další: Údolí Čtyř vodopádů

web&design Eliška 2005, údržba Yuhů 2008