14. 8. neděle

Etne, Tau, Idsal

Den začínal v poledne. Vrátili jsme se na hlavní silnici a u města Etne jsme hledali na mapě vyznačené výkrumpy. Nenašli jsme je, ale chvíli jsme se vyhřívali na krásné velrybí plotně.

Dnes jsme absolvovali dva trajekty. První z Ropeidu do Sandu a druhý z Nesviku do Hjelmelandu. Tam jsem si s Blanďou koupila zmrzlinu a Jirka nahazoval z mola a zabrala mu treska.

Za městem Tau jsme hledali výkrumpy a tentokrát jsme je skutečně našli. Nacházely se na velké plotně na břehu moře, byly krásné, červeně obtažené a některé tak velké, že se mi nevešly na displej foťáku, ani když jsem natáhla ruce nad hlavu. Prošli jsme se po kamínkové pláži a kochali se výhledem na otevřené moře s několika ostrůvky na obzoru. Ale nepobyli jsme dlouho, hned jsme se vydali hledat tábořiště, protože sluníčko už bylo nízko.

Viděli jsme plovoucího tuleně v moři.

Zastavili jsme se na ostrově Idsal, na malém plácku v křoví, kde to ani nebylo zrovna rovné, kousaly nás muchničky, ale Svítilové už hodinu fudlali, že chtějí spát, tak jsme tam museli zůstat. Teda museli - nic bychom nemuseli, ale nikdo neřekne nic jednoznačně, všichni se přizpůsobují a obětují a dělají, že jim nic nevadí, a trpějí se, atd. Takže jsem byla ráda, že na mně ještě nic nezáleží, a můžu si bejt hezky sama pro sebe frackovsky naštvaná.

Další: Preikestolen, Lysefjord