17. 8. středa

Průjezd Dánskem

Pokud bych to chtěla brát podle sebe, tak den nekončí, dokud se nejde spát. Žádné „dneska už je vlastně zítra“. Ale pro pořádek řadím utáboření po příjezdu trajektu do Dánska až do středy.

Bylo nedlouho po půlnoci a my jsme zakempovali na našem starém známém odpočívadle u Tverstedu. Přípravy ke spánku nám netrvaly mnoho času, jen jsme postavili stan, zavrtali se do spacáků a užívali si rovňoučkého trávníku pod sebou.

Nic nás nehonilo, a tak jsme se vyspali do růžova. Jirka si pro nás ještě připravil takovou pěknou tečku – návštěvu několika zajímavostí v Dánsku, měli jsme na to celý den.

Pro začátek jsme jeli směrem k nejsevernějšímu mysu, na kterém leží město Skagen. Odbočili jsme a chvíli jeli mezi pastvinami. Najednou se před námi otevřela unikátní přírodní památka – písečné duny. Sundali jsme si boty a blbli v písku jako děti na pískovišti. Je to fuška vyběhnout dunu. Byla to krása, ale měla jsem písek všude, táta mi pak musel na parkovišti vyplachovat oči a Kláře taktéž. I můj foťák bude potřebovat pár kosmetických úprav.

Naše další zastávka byla nedaleko. Říká se jí „buried church“ neboli pohřbený kostel. Dříve tu stával největší kostel v kraji, kolem něj hřbitov a celá vesnice. Na konci 18. století musela být ale celá jeho loď stržena a vesnice vystěhována a opuštěna. Vítr tam totiž navál tolik písku z okolních dun, že už se ani nedaly otevírat dveře. Dnes je vidět jen část původně velmi vysoké věže, vchází se do ní zhruba tam, kde je úroveň pohřbeného posledního patra.

Kousek za městem Hobro leží stará vikingská pevnost. Stáli jsme v jejím středu, točili jsme se 360° dokola a stále viděli to samé. Zbyl z ní jen kruhový val značící její pravidelný půdorys. Vedle byla ještě zrekonstruovaná vikingská budova a nedaleko celá osada, kde se však zrovna zavíralo.

Už byl večer. Naše poslední dánská zastávka byla v Jellingu. První, co nás na obrovském prostranství ve středu města upoutalo, byly dvě dvacetimetrové mohyly, mezi nimiž stál kostel z 11. století a rozkošný hřbitůvek ve stylu francouzského parku. Kvůli tomu jsme sem ale nepřijeli. Pár metrů před vchodem do kostela stál náš cíl – dva velké runové kameny. Ten menší nechal postavit vikingský král Gorm Starý na památku své manželky a ten větší vztyčil jeho syn, slavný král Harald Modrozub (Bluetooth) jako poctu své rodině a nově přijatému křesťanství.

Tak skončila naše lofthuská expedice. Už nebudu popisovat, co se dělo 18. 8.  po příjezdu do Chebu a do Mariánek, protože to už sem nepatří. Trochu chladné vítání se s vlastí a vykrámovávání zavazadel nemůže rovnoprávně stát vedle našich zážitků. Tenhle deníček budiž jejich připomenutím. Norsko bylo krásné.

Konec deníčku.