Norsko

15. 8. pondělí

Preikestolen, Lysefjord

Náš ostrůvek byl nedaleko norské odčervovací atrakce Preikestolen. Znali jsme ji z fotek, pohledů a prospektů - je to hranatý výstupek vytrčený ze skalního masívu 600 metrů nad mořem a každému, kdo se na něj vyšplhá, poskytuje rozhled 180 stupňů po Lysefjordu...

Odčervili nás už na parkovišti a to tak řádsky, že Jirka zaparkoval auto tak, aby i ten Pampoň za ty prachy z toho něco měl. Nevím, komu patří tahle hláška, ale docela vyjadřovala ducha tohoto výletu – „Zamkněte pořádně auta, parkujou tu i Češi!“ Prvních 200 metrů turistické stezky jsem myslela, že mě klepne. Předbíhaly mě zástupy lidí, slyšela jsem aspoň deset různých jazyků včetně češtiny a štvalo mě, že najednou těm děsným hlasitým kecům rozumím. Bylo tam víc Čechů než na Václaváku, a to bez nadsázky – protože jak řekl táta, když na Václaváku potkáš Čecha, tak ho pozdravíš.

cestou na vrchol

Po překonání počátečního šoku nebyl výstup ani tak náročný. Šlo se po klasických trollích balvanech a po plotnách. Poslední úsek stezky byla jen skalní římsa. To už se před námi objevil Preikestolen. Hustota lidí se blížila hustotě lidí ve Vatikánu, když se čekalo na vyhlášení nového papeže. Několik roštěnek sedělo i na tom nejvystrčenějším cípku. Máma si úplně ztuhlá sedla doprostřed, daleko od všech okrajů, tvářila se úzkostlivě a kvíkala: „Eliško, okamžitě jdi od toho kraje!“ Jiná, cizí maminka, klidně nechala svoje děti sedět nad propastí, naklánět a házet tam kamínky. To bylo trochu moc i na tátu :-)

panorama - pohled na Lysefjord

Najedli jsme se, pokochali a jako obvykle nafotili několik desítek megabajtů obrázků.

Preikestolen

 

my dvě a Lysefjord

 

to jsou ty děti, co čekají na neviditelnou ruku přírodního výběru

 

jako by se nechumelilo... a 600 metrů volným pádem, smrt za 7 vteřin

 

Dole u parkoviště jsme ještě navštívili prodejnu suvenýrů, dali si zmrzku Gigant XL (obal mám schovanej a měří asi 30 centimetrů) a máma s Blaničkou si koupily losíky. Blaniččin dřevěný skládací losík je kapitola sama pro sebe. Tělíčko má hranaté a vypadá jako Rubikova kostka, v níž jsou uprostřed upevněné gumičky, na kterých drží nožičky a hlava. Na trupu má drážky, aby si mohl ohnout nohy, kam se mu zachce. Takže jsme jeli v autě a najednou mi přistál na rameni losík stojící na zadních, pak mě ofudlal losík dělající holubičku, pak kolem mě prolétl losík parašutista, atd. atd. Nekonečně variací.

Zdolali jsme ještě jeden trajekt a našli tábořiště na odpočívadle u jezírka mezi pastvinami a rychlostní silnicí. Začalo poprchávat a hrozně nás pojídaly midges, to bylo k vzteku.

Další: Flekkefjord, Kristiandsand, odjezd z Norska

web&design Eliška 2005, údržba Yuhů 2008