13. 8. sobota

Odjezd z Lofthusu

Věra se ve 100+1 dočetla, že 13. 8. je Mezinárodní den leváků. V naší expedici jsou leváci rovnou dva – Jirka a Evík, takže tuto sobotu slavili svátek.

Vstávali jsme v 8, protože se muselo uklízet. Vysát, vytřít, umýt koupelny, naposledy zapnout myčku a zanechat celý dům v naprostém sterilním pořádku. Nebyl to nadlidský výkon, zvládli jsme to rychle, protože v půl desáté už bylo skoro uklizeno. Přišel chlapik z Novasolu vyúčtovat elektriku, ten samej, co dostal posledně panáka.

Po desáté hodině už jsme jenom skládali do aut křehkou zavazadlovou mozaiku, nechali klíč v zámku a následovalo společné focení před barákem. Všichni se navlíkli do stejných triček naší expedice a jako symbol drželi někteří českou vlajku. To by ale nebyl Medvěd Medvědem, kdyby zas něco nevymyslel. Zaběhl do recepce a půjčil si dvě norské vlajky na „ten minutes – photo!“

Odjeli jsme z Lofthusu na sever směrem k Handargerviddě a loučili se. Hluboko do Handargerviddy vede jen jedna silnička. Vyjeli jsme tunely a serpentýnami a rozprostřela se před námi obrovská přívětivá náhorní plošina. Z auta se to nezdálo, ale venku foukal silný vítr, protože tam nerostly žádné stromy. Jen několikacentimetrové keříky vřesu, šichy a morušky. Mezi nimi prorůstá několikero druhů lišejníků a mechu. Fjell. Čůraly jsme s mámou dolů z plotny, je to skutečně nevšední zážitek :-)

Cestou zpět k Oddě jsem usnula, takže nevím, jestli se něco dělo, ale spíš ne, byla to stará známá trasa. V Oddě jsme si všichni dali tu výbornou zmrzlinu na rozloučenou s krajem Hardanger, a pak už jsme vyrazili na jih, ke Kristiansandu, a  čekaly nás ještě skoro tři dni cesty, bez jistého přístřeší. Malou zastávkou byl ještě vodopád Låtefoss. Nevím, jak to vyjádřit, tak tedy přímočaře – zase vodopád :-/ Kachny. Kachny. Kachny.

Večer (teda večer pro ty, co chodí spát po Večerníčku) jsme ještě hledali výkrumpy u jednoho jezera. V kopci byla vidět ohrádka u velké plotny, tak jsme prošli brankou ohrady pro ovce a ještě jednou ohrádkou kolem kamene. Výkrumpů nebylo moc, ale byly zachovalé. Přestože nebyly po obvyklém způsobu obtažené červenou barvou, byly zřetelné.

Svítilky už ale usínaly i při chůzi, tak se kluci rozhodli, že se zeptají v nedalekém statku, jestli se tu nedá někde tábořit. Ze stavení vyšel mladý kluk v holínkách, ale nechal nás chvíli čekat a zašel do chlíva. Za ním šla v zákrytu přischlá stále kouřící anorektická ex-kráska v legínách nad pupík, přes které měla natažené jasně růžové ponožky. Za chvíli oba zase vyšli z chlíva, v čele s droboučkou, ale dosti rázovitou bábou v červené kombinéze s nápisem Fatland, která nepřehlédnutelně smrděla po kozách. Neuměla ani anglicky, ani německy, ale celkem bez pozastavení tyhle jazyky míchala s norštinou a vypadala, že nám bez problému rozumí. Zavedla nás za potok na svojí posečenou louku a nechala nás tam utábořit se. Dostala Becherovku, což je v Norsku opravdu tvrdá měna. Strčila si ji do zadní kapsy od montérek tak suverénně, jako by s jistotou věděla, že je tam ta kapsa ušitá přesně k tomuto účelu.

Navečeřeli jsme se, umyli se v ústí potoka do jezera a spalo se nám náramně.

Další: Etne, Tau, Idsal