Norsko je
samý tunel, hlavně v horách, pod ledovci, nebo podél fjordů.
Kamiony,
které mají výšku 4 - 4,1 metru smějí ve větších tunelech jezdit jen
po půlnoci, protože jedou veprostřed vozovky, aby se tam vešly.
Ostatní auta v protisměru musejí v tu chvíli počkat.
Na pobřeží
se nikam nedopravíte bez trajektů. Můžou trvat třeba jenom 10 minut,
některé třeba hodinu. Je to drahé a platí se za auto s řidičem a za
počet přepravovaných osob navíc, děti mají slevu. Trajekt z Hirtshalsu
(Dánsko) do Kristiansandu trvá 4,5 hodiny a někteří Norové to chápou
jako příležitost pořádně se opít nápoji z Tax Free Shopu.
Na větších
silnicích se vyskytuje tzv. Automatisk trafikk kontrol – zařízení,
které funguje jako radar a zároveň zaznamená vaše auto, když
nedodržíte rychlost. Na začátku kontrolovaného úseku je vždycky
dopravní značka a na konci taková šedá budka
– tam se to měří. Ale z rozhovoru s jedním rodilým Norem vyplynulo,
že je všechno nahráváno na obyčejnou pásku, která samozřejmě čas od
času dojde a zůstane to tak, dokud ji někdo nepřijde vyměnit.
Norové mají
všude bagry. Takže když se někde opravuje silnice (třeba 100 metrů),
není tam jeden bagr jako v Čechách, ale je jich tam třeba 12. Zdá
se, že kdo nemá na zahrádce před domem aspoň malý bagřík, je krutě
out.
Velmi
významná je také lodní doprava – osobní, nákladní, výletní i za
účelem rybolovu. Existuje zde tzv. hurtigruta,
obrovská loď, která se plaví několik týdnů podél pobřeží, je to spíš
výletní záležitost, na každé zastávce kotví několik hodin -
cestující si mohou vystoupit a prohlédnout si okolí.
Ve městě se
smí jet 50 km/h, mimo obec 80 km/h, i když to je často
nezvládnutelná rychlost (v serpentinách podél fjordů a v horách).
Více se smí jet jen na rychlostních silnicích kolem velkých měst.
Pokuty za
dopravní přestupky jsou velmi vysoké. Oprava auta stojí několik
tisíc NOKů.
Komunikace
jsou úzké, ale velmi kvalitní. Pokud je některá silnice tak úzká, že
by se tam dvě auta nevyhnula (což je dost
často), jsou pravidelně po několika desítkách metrů „vyhýbadla“. Je
pravidlem, že ten řidič, na jehož straně je v místě setkání nejblíže
vyhýbadlo, použije ho.
Řídit smějí
Norové s hranicí 0,2 ‰ alkoholu v krvi. S alkoholem je to v Norsku
trochu složité. Stát má monopol na prodej alkoholu, jsou na něj
vysoké daně a nedá se koupit všude. V normálním obchodě je k dostání
jen pivo, nealkoholické pivo, nebo ovocný cider. V hospodě se dá
koupit pivo, ale na cokoliv tvrdšího musí mít podnik zaplacenou
licenci. Existují speciální obchody ve větších městech, kde si může
občan starší 21 let koupit tvrdý alkohol a nebo víno. Na veřejnosti
musí být láhev v pytlíku jako v Americe, jinak jsou za to vysoké
pokuty, stejně jako za opilost na veřejnosti. Z toho vyplývá, že
česká Becherovka je v Norsku velmi tvrdá měna :o)
Přes
hranice smíte převézt maximálně 25 000 NOKů v hotovosti. Není
dovoleno dovážet nápoje s více než 60 % alkoholu, narkotika, jedy,
léky (pouze pro osobní potřebu), zbraně, střelivo, zábavnou
pyrotechniku, ptáky, exotická zvířata, živé rostliny, brambory, více
než 5 kg cukru, čokoládu a více než 1 kg sladkostí.
Na
čerpacích stanicích bezpečně poznáte, co je diesel, protože je tam
napsáno Diesel. Benzín se jmenuje Blyfri. V létě 2005 se pohybovala
jeho cena mezi 10 – 11 NOK, ale to bylo ještě před hurikánem Katrina,
který udělal vítr i v cenách pohonných hmot. Ale těžko říct, jestli
se to dotklo i Norska, které má vlastní ropu.