5. 8. pátek

Setesdal, Nesser, Fjone, Fyresvatn

Tento den otevřel zážitek s trajektem. Pluli jsme z Hirtshalsu do Kristiansandu lodí Christian IV. Jak zjistil Medvěd, kapitán se jmenoval Lasse Odegard (možná mu komolím jméno, ale koho to zajímá…?). Nejdřív jsme kempili na nejvyšší palubě, ale pak jsme začali docela odlítávat, tak jsme si prošli bufet a tax-free shop a šli relaxovat do spací místnosti. Pojídali jsme gumový bonbóny a divili se, že ty hnusný slaný lékořicový, co chutnají jak kaučuk, můžou Dánové tak milovat.

První naší zastávkou v Norsku byl Setesdal Mineral Park, ale nechtělo se nám platit za vstup a tak jsme si prošli jen park a vyfotili pár šutrů a naaranžovaných lidí. Pak jsme se sunuli směrem k Evje, kde Jirka natankoval u Essa ten osudový benzín (o tom ale až níže).

Měli jsme v plánu najít nějaké výkrumpy ve skále a pak runový kámen, poblíž kterého bychom spali.

První kochací zastávka byla u jezera Nisser na kamínkové pláži. Už to prostě nešlo vydržet. Za každou zatáčkou je to jiný a čím dál krásnější. Výkrumpy jsme nenašli, asi jsme to přejeli (jo jo, já byla v tu chvíli navigátor výpravy…), ale za vesničkou Fjone jsme objevili nějaké staré mohyly – v praxi to vypadalo jako kopečky porostlé borůvčím a stromy. No ale nejdůležitější byly ty borůvky – velké jak korálky a pořád všude okolo byly další a další. Taky tam byly šichy a vlochyně.

Odtud jsme jeli placenou soukromou silničkou směrem k Fyresdalu. Poctivě jsme zaplatili 50 NOKů za každé auto, vhodili je do obálky, a pak do schránky v takový budce u krajnice, a jeli. Cesta z části vedla podél přehrady Napevatn, pochopitelně jsme udělali kochací přestávku. Tak se nám to líbilo, že jsme se tam vykoupali. Jen já, máma a táta, nahatý a na tátův podnět. Medvěd se tam, myslím, taky smočil. Voda byla ze začátku ledová a bodala jako jehličky, ale pak to už ani nepřišlo a bylo to hrozně osvěžující. Mohla jsem si vidět klidně na palce u nohou, jak to bylo průzračný, a následně se kochat pohledem na okolní skály, lesy a vodopádky.

Runový kámen jsme nakonec našli, ale nebyly na něm žádný runy, klidně bych ho nazvala trochu starším patníkem. Kousek od něj jsme našli místo na táboření. Na břehu Fyresvatnu, na pláži, kam evidentně chodí často krávy. Pak jsme tam nacházeli spoustu klacků ohlodaných od bobrů, ale taky čísi kosti. Táta objevil dokonce ovčí mrtvolky. Ale místo to bylo romantický… nebýt těch občasných závanů kravských hromádek…

Další: Příjezd do Lofthusu