Lofthus je
malé město na břehu Sørfjordu. Měli jsme pronajatý dům blízko školy.
V centru města je kostel se hřbitovem, hotel,
informace a obchody. Už od raného středověku je to centrum
ovocnářství.
Na
východním konci města, na místě zvaném Opedal stálo ve středověku
cisterciácké opatství, které náleželo k opatství v Lyse nedaleko
Bergenu. Cisterciáci s sebou přinesli nové vědomosti a technologie a
starali se o sady. Postavili také mnišské schody (Munkatreppena),
které sloužily jako cesta na Handargerviddu, odkud vedla obchodní
stezka, jenž spojovala Cisterciáky s východním Norskem. Během
reformace v roce 1537 museli mniši odejít a jejich znalosti o
pěstování ovoce opustily tento kraj společně s nimi.
Na začátku
20. století bylo v Lofthusu pouze 100 – 200 samostatně rostoucích
vysokých ovocných stromů (některé z nich jsou živé ještě dnes), ty
se daly ale špatně udržovat a sklízet, takže postupně byla dána
přednost zorganizovaným sadům, kde se stromkům kontroluje tvar
koruny a výška, a ovoce se dá lépe česat.
Ovoce
uzrálé v Norsku je to nejseverněji pěstované ovoce – díky klimatu
ovlivněnému Golfským proudem. Všechno zdejší ovoce má svou
charakteristickou chuť, protože zraje při výrazně nižších teplotách
než v jižnějších státech.
Třešně
Od začátku
20. století jsou sørfjordské vesnice jedinou oblastí v Norsku, kde
má pěstování třešní vůbec nějaký ekonomický význam. Nevydrží tolik
mrazu jako ostatní ovoce a k jejich pěstování je potřeba speciálních
znalostí. Jsou náchylné k praskání, když na ně např. delší dobu prší
– je teda potřeba zakrývat je polyethylenovými plachtami, což
vytváří na pohled typickou tvář Sørfjordu.
Kraj
Hardanger pokrývá 80 % norské produkce třešní.
Jablka
Pěstování
jablek přinesli do Hardangeru také mniši, v Norsku jsou jablka
rozšířenější než jiné druhy ovoce. Nejoblíbenější odrůdou je dánský Gravenstein.