Norsko

9. 8. úterý

Utne, Odda, Folkefonne

Z okna se díváme na mořskou hladinu Sørfjordu. To je zářez do pevniny směrem na jih od Herdangerfjordu, do kterého ústí. U ústí jsou na protějších březích dvě významnější městečka, která spojuje místní trajekt, – Kinsarvik a Utne a na konci fjordu je Odda.

Tohle ráno jsme vyrazili na výlet z Lofthusu až do Utne, kde jsme navštívili místní muzeum lidové kultury, něco jako normální skanzen obohacený o ukázku, jak vypadalo v tomhle kraji houslařské řemeslo. Expozice měla dvě části - uvnitř a venku. V budově byly klasicky kroje, exponáty týkající se rybářství, houslařství, ovocnářství, nábytek, krajky, atd.

Na pozemku okolo rostly dřevěné domečky, které jsme si mohli projít a osahat. V jednom z nich se pekly tradiční placky, naběhli jsme tam a ochutnávali je – se soleným máslem a cukrem.

 

vnitřek domku ve skanzenu, to ohniště je podle Medvěda vyhřívaná postel pečení křupavých placek typická zatravněná střecha a šutřík na komínu

 

Cestou z Utne do Oddy jsme si užívali typicky norského úkazu – bagříků na silnici. V jednu chvíli jsme zůstali stát v koloně. Medvěd šel zjistit, co se děje, se slovy Was is los? Byla to die Karambole, jak nám pak přišel sdělit. Nor a Skopčák se ťuknuli na úzkém úseku. Medvěd se mezi ně plynule vmíchal a přidal se do rozhovoru: „Yes! Go back!“ Na to se všichni rozešli a pokračovalo se v jízdě :-)

Kousek za Oddou se cesta stočila vpravo do svahu a uviděli jsme splaz ledovce Folkefonne, třetího největšího ledovce v Norsku. Zaparkovali jsme Transporter na malém parkovišti, protože cesta končila spolu s přívětivostí terénu. Šli jsme vzhůru, přesně na západ, po lesní stezce podobné té, která vedla podél údolí Čtyř vodopádů.

Najednou ubylo vysokých stromů a cesta se stáčela přes potoky a vodopádky po dřevěných můstcích. Šplhali jsme jako kamzíci mezi vysokými kameny nebo po ledovcem obroušených plotnách. Bylo to náročné spíš na přemýšlení a hledání nejlepší trasy, než na fyzičku. Ale dobré boty – to je základ, nemít pohorky, tak jsem asi v pytli. Co chvíli jsme se zastavovali, točili se dokolečka s hlavou zvednutou a kochali se. Kdo šel chvíli poblíž Medvěda, měl o zábavu postaráno. Jirka to dobře vystihl – „Nudíte se? Kupte si Medvěda Svítila!“ Miloš, hopsaje po kamenech, velký kus cesty opakoval „to je řádná omotycha, to je řádná omotycha“… Kdo měl s výstupem chvílemi trochu svízel, to byla Evík. Medvěd jí někam frnknul, a pak jí jednou musel táta „pomoct“ přejít přes potok. Jirka: „Medvěde, bež poslední, za Evíkem, co když Evík spadne.“ A Medvěd: „Prosim tě, kam by tady mohla spadnout?!“

 

výstup na ledovec jsme nadšení

 

Když už jsme se blížili k cíli, téměř zmizely stromky i keře a viděli jsme všude jen balvany a led. Vystoupili jsme na skálu ze světlé horniny, kde nás uvítalo několik trollíků z kamení. To nás už od ledovce dělil jen mrazivý potok. Ochladilo se. V sousedství miliónů tun ledu se to dalo čekat.

Posvačili jsme vrcholová BéBéčka, obfotili ledovou masu ze všech stran, zapózovali si před foťákem jako polárníci a nakonec jsme se i dotkli ledovce a ti odvážnější si i lízli (ale Obecná škola se nekonala :-)). Namočila jsem si ruce do té ledové říčky, troufám si říct, že nechat je tam o deset vteřin dýl, tak mám omrzliny prvního nebo druhého stupně.

Ledovec na sobě nesl spoustu suti i kusy velkých balvanů, takže vypadal šedivě a zaprášeně. Zespoda byl dokonce blátivý. Ale v puklinách byl vidět čistý led – jasně tmavě modrý.

 

to je pro ilustraci velikostí Ségra je takhle blízko k ledovci!
 

pohled do údolí

 

Češi do toho

 

Jirka slavnostně nainstaloval českou vlaječku do jednoho trollíka, ale nenechali jsme ji tam.

Cesta zpátky byla pro mě horší. Bolela mě kolena a klouzala jsem se po zadku, což se nedá moc brzdit. Nic příjemného nebyly ani ty skoro kolmé plotny s lanem přivázaným za opelichaný keřík. Dole se mi úplně třásly nohy. Domů do Lofthusu jsme dorazili až pozdě večer. Šla jsem s Jirkou ještě v jedenáct na ryby, ale nebraly, takže jsme přišli po půlnoci s nepořízenou, a do postele jsem padla pěkně utahaná.

Další: Bergen

web&design Eliška 2005, údržba Yuhů 2008