Doprava v Norsku

• Jezdí se vpravo. 
• Norsko je samý tunel, hlavně v horách, pod ledovci, nebo podél fjordů. 
• Kamiony, které mají výšku 4 - 4,1 metru smějí ve větších tunelech jezdit jen po půlnoci, protože jedou veprostřed vozovky, aby se tam vešly. Ostatní auta v protisměru musejí v tu chvíli počkat. 
• Na pobřeží se nikam nedopravíte bez trajektů. Můžou trvat třeba jenom 10 minut, některé třeba hodinu. Je to drahé a platí se za auto s řidičem a za počet přepravovaných osob navíc, děti mají slevu. Trajekt z Hirtshalsu (Dánsko) do Kristiansandu trvá 4,5 hodiny a někteří Norové to chápou jako příležitost pořádně se opít nápoji z Tax Free Shopu.  

• Na větších silnicích se vyskytuje tzv. Automatisk trafikk kontrol – zařízení, které funguje jako radar a zároveň zaznamená vaše auto, když nedodržíte rychlost. Na začátku kontrolovaného úseku je vždycky dopravní značka a na konci taková šedá budka – tam se to měří. Ale z rozhovoru s jedním rodilým Norem vyplynulo, že je všechno nahráváno na obyčejnou pásku, která samozřejmě čas od času dojde a zůstane to tak, dokud ji někdo nepřijde vyměnit. 
• Norové mají všude bagry. Takže když se někde opravuje silnice (třeba 100 metrů), není tam jeden bagr jako v Čechách, ale je jich tam třeba 12. Zdá se, že kdo nemá na zahrádce před domem aspoň malý bagřík, je krutě out. 
• Velmi významná je také lodní doprava – osobní, nákladní, výletní i za účelem rybolovu. Existuje zde tzv. hurtigruta, obrovská loď, která se plaví několik týdnů podél pobřeží, je to spíš výletní záležitost, na každé zastávce kotví několik hodin - cestující si mohou vystoupit a prohlédnout si okolí. 
• Ve městě se smí jet 50 km/h, mimo obec 80 km/h, i když to je často nezvládnutelná rychlost (v serpentinách podél fjordů a v horách). Více se smí jet jen na rychlostních silnicích kolem velkých měst. 
• Pokuty za dopravní přestupky jsou velmi vysoké. Oprava auta stojí několik tisíc NOKů. 
• Komunikace jsou úzké, ale velmi kvalitní. Pokud je některá silnice tak úzká, že by se tam dvě auta nevyhnula (což je dost často), jsou pravidelně po několika desítkách metrů „vyhýbadla“. Je pravidlem, že ten řidič, na jehož straně je v místě setkání nejblíže vyhýbadlo, použije ho. 
• Řídit smějí Norové s hranicí 0,2 ‰ alkoholu v krvi. S alkoholem je to v Norsku trochu složité. Stát má monopol na prodej alkoholu, jsou na něj vysoké daně a nedá se koupit všude. V normálním obchodě je k dostání jen pivo, nealkoholické pivo, nebo ovocný cider. V hospodě se dá koupit pivo, ale na cokoliv tvrdšího musí mít podnik zaplacenou licenci. Existují speciální obchody ve větších městech, kde si může občan starší 21 let koupit tvrdý alkohol a nebo víno. Na veřejnosti musí být láhev v pytlíku jako v Americe, jinak jsou za to vysoké pokuty, stejně jako za opilost na veřejnosti. Z toho vyplývá, že česká Becherovka je v Norsku velmi tvrdá měna :o) 
• Přes hranice smíte převézt maximálně 25 000 NOKů v hotovosti. Není dovoleno dovážet nápoje s více než 60 % alkoholu, narkotika, jedy, léky (pouze pro osobní potřebu), zbraně, střelivo, zábavnou pyrotechniku, ptáky, exotická zvířata, živé rostliny, brambory, více než 5 kg cukru, čokoládu a více než 1 kg sladkostí. 
• Na čerpacích stanicích bezpečně poznáte, co je diesel, protože je tam napsáno Diesel. Benzín se jmenuje Blyfri. V létě 2005 se pohybovala jeho cena mezi 10 – 11 NOK, ale to bylo ještě před hurikánem Katrina, který udělal vítr i v cenách pohonných hmot. Ale těžko říct, jestli se to dotklo i Norska, které má vlastní ropu.